Cítím se ňák divně - Lidovcova zpověď

"Cítím se ňák divně", pravil v rozhovoru pro ZY šéfredaktor Lihového Práva. Již delší dobu se nemeje a nejí, díky čemuž vypadá jako hubený Karel Gott.

Proti veškerým očekáváním, poskytnul nám rozhovor sám velký šéfredaktor hnojně-konkurenčního, zdráhám se vůbec napsat "časopisu", Lidové Právo. Jelikož si nepřeje, aby bylo zveřejněno jeho jméno, a je nutno tohoto senilního chudáka odlišit od našeho vlastního Šéfredaktora, budeme onoho Lidovce dále nazývat pseudonymem Dement.

Schůzka se uskutečnila v jedné pro jistotu opět nejmenované brněnské hospodě. Pan Dement ji sice nazýval restaurací, ale mně se zdála spíš jako pajzl.

"V poslední době se necítím dobře.", říká šéfredaktor Lidového Práva.

A zde je sídlo oné pochybné organizace. Takto vypadá již 12 let.

Tak na začátek nějakou oddychovku. Jak to, že stále ještě žijete, pane Dement.
No, já bych ještě před smrtí rád objasnil, proč vlastně tak nudný a pitomý časopis vznikl a proč ho děláme dodnes...

Ale děte! Vždyť to už přece nikoho nezajímá! Už půl roku máte zápornou návštěvnost a udělali ste prd novýho, tak co myslíte tím "děláme"?
Máte pravdu, nikdo to vlastně nikdy nedělal. To co vidíte na našich stránkách je vlastně zdrojový kód Windows 95. Další verze už jsou tak hrozné, že jsme se je ani my neodvážili publikovat.

Tak jo. Teď ale zpátky k první otázce. Vypadáte nějak divně.
Neříkejte! Poslední dobou se cítím hrozně, ale zatím si nikdo ničeho nevšiml. Prý vypadám pořád stejně.

A sakra! Kdy jste byl naposled u doktora?
Doktora? Co tím myslíte? Vypadám snad nemocně? Vy byste se měl jít léčit. Máte nějakou nezdravou barvu! S takovým volem já u stolu sedět nebudu!

Ale prosím Vás, já nemůžu za otázky, které mi vymysleli v redakci. Tak si ještě sedněte a buďte hodný.
Tak jo, ukecal jste mě. Ale jenom proto, že jste takový pěkný. Nebudeme si tykat?

Že seš to ty Demente, tak teda jo. Já jsem Franta. (Reportér si rovněž nepřeje být jmenován, aby neutrpěl újmu na cti, a tak rovněž vystupuje pod pseudonymem.)
Super! To je hned lepší. Na to bychom se měli napít. Dvě kokakoly! (volá Dement na hospodského)

Nebylo by lepší něco tvrdšího?
Cože? Je mi teprve 134! Chcete ze mě udělat mladistvého alkoholika? Přiťukneme si Koka Koljou a basta!

Rozhovor ještě chvíli probíhal ve stejném duchu, a tak jsem se po šesti hodinách rozhodl dialog ukončit. Nebylo to však tak snadné. Po zaplacení vylezl Dement za mnou a celou cestu tramvají škemral o drobné. Nakonec jsem mu věnoval pětikorunu, načež se radostí roztleskal. Tleskal však pouze do chvíle, než se objevil revizor. Využil jsem příležitosti a ačkoli jsem vystoupil o dvě zastávky předem, byl jsem šťastný, že je to za mnou.

Tyto smrtelně vážné stránky vytvořil a spravuje ZY, zástupce Aštara Šerana na zemi! Jestli nemáš rád sušenky, tak sem nelez!