Moje zkušenosti

Pár mých postřehů ohledně oné takzvané přirozené komunikace s koňmi.

Rozhodl jsem se to tu trochu rozepsat, takže to chvíli bude trochu nekonzistentní a nesourodé... a bude se to asi dost měnit. Snad to v tomhle stavu nebude moc dlouho, jak se znám...

• Komunikace není všelék
• Chce to čas a trpělivost
• Práce ze země, jízda a závody jsou různé věci
• Ze cviků s nálepkou přirozené komunikace se velmi snadno dá udělat stejný dril, jako z čehokoli jiného, kde kůň pouze plní příkazy.
• Kůň myslí jinak než člověk nebo pes. Mnohé pro nás samozřejmé věci chápe jinak nebo je nechápe vůbec. Velmi dobře si ale pamatuje a je ho možné naučit téměř cokoli na jakoukoli pobídku.
• Než začnete někoho kritizovat, uvědomte si, že páka a ostruhy můžou být v rukou zkušeného jezdce pro koně mnohem méně stresující než provazová ohlávka a oranžový klacek v rukou vševědoucího amatéra! Komunikace nejsou věci, ale jen a pouze způsob, jakým je používáte!
• Stejně tak to v podstatě není ani nic nového a zázračného. Jen je dost lidem více či méně bližší použít na svého otroka větší klacek, než se snažit vymyslet, jak mu tu práci aspoň trochu zpříjemnit. Nicméně se takoví blázni najdou a našli se i dřív.
• Ovšem ani při sebenenásilnějších nejpřirozenější metodách si nesmíte nechat všechno líbit. Když se vás koníček snaží břuchem promáčknout stěnou boxu, řádný kopanec je to nejpřirozenější.
• Než začnete koně do něčeho nutit, je potřeba si uvědomit, co vám vlastně říká. Jsou v zásadě tři klasicky zmiňované navzájem se nevylučující důvody: nerozumí, bojí se, nechce. Podle toho je dobré daný požadavek potřeba buď vysvětlit znovu a lépe, nebo koně přesvědčit, že se není čeho bát, případně mu nějakou vhodnou metodou vysvětlit, že to vlastně udělat chce. Často je ovšem problém příčinu správně určit a jejich kombinace může zavařit i zkušeným koňákům. Tam pak nepomůže nic jiného než zkušenosti a cit.
• Dát koni klid ve správnou chvíli je lepší odměna než kýbl mrkve. Jen tu chvíli poznat...
• A... jedna pořádná rana je mnohdy mnohem lepší než do nekonečna se opakující šimrání klacíkem, které koně akorát ještě víc vytočí nebo otupí. Ale chce to cit a zkušenosti! Ve správnou chvíli bývá účinek až zázračný, ale když se člověk splete, může následky napravovat sakra dlouho.
• Vždy je potřeba zvážit, jestli jste s daným koněm dostatečně připraveni na nový cvik, jestli to není příliš velký skok a jestli jsou k tomu zrovna teď a tady vhodné podmínky. Experimenty se nemusí vyplatit. Někdy je potřeba postupovat pomalu nebo se dokonce ve výcviku vrátit, ale celkově to musí jít stále viditelně kupředu, jinak nejspíš bude někde chybka.
• Někdy je nejlepším řešením nic neřešit. Zvlášť pokud jde o maličkosti a blbiny, ze kterých se může přílišnou pozorností stát horší problém.
• Co je pro jednoho koně příliš rychle, může být pro jiného nudně pomalu... a naopak.
• Je dobré si vše promyslet, ale příliš dlouhé přemýšlení se v kritické chvíli taky nevyplácí, takže je lepší myslet dopředu a kritických chvil se pokud možno vyvarovat. Než začnete s koněm něco dělat, musíte přesně vědět, co chcete a jak toho docílit, a ne přemýšlet kam dát ruku a kam nohu v půlce cviku. Zároveň ale musíte být schopni dostatečně pružně reagovat na svého koně i na vaše okolí. Je dobré si připravit plán i na situace, které by sice nastat neměly, ale nastat mohou.
• Věřte svému koni. Pokud na něco zareaguje jinak než by měl, aspoň máte co opravovat. Oprava nesmí být trest, ale kůň musí pochopit, že jste chtěli něco jiného, nejlépe mu naznačit co. Pak to zkuste znovu.
• Věřte si, ale neriskujte! Kůň z vás musí cítit autoritu a že víte co děláte. Někteří koně ale taky moc dobře vědí, jak vás zašlapat do země!
• Důležitá je důslednost a přesnost. Když už jednou kůň něco umí, chtějte to po něm vždy přesně, jinak se za chvíli z centimetrů stanou metry a z miláčka parchant. Oprava „jednou za čas“ je vždy náročnější a pro koně víc matoucí a stresující.
• Je dobré mít koně citlivého, ne přecitlivělého. Pokud okolo svého koníčka musíte chodit po špičkách, nesmíte pohnout rukou nebo bičem, aniž by na to nějak reagoval, je něco špatně! Kůň musí přesně vědět, kdy váš pohyb něco znamená a kdy o nic nejde. I když koně švihnete při tréninku bičem po zadku, musíte být schopni ho tím samým bičem na tom samém místě i pochválit, aniž by se snažil utéct.
• Přesnost a citlivost po svém koni ale můžete chtít jen když jste sami přesní a citliví. Obnáší to různé postavení těla, držení biče a podobně, které byste měli pro dosažení konkrétního efektu vždy dodržovat.
• Stejně tak je potřeba být důslední v požadavku na vykonání daného úkolu. To začíná už ve chvíli, kdy koně třeba pasete a rozhodnete se odejít. Když už dáte povel k odchodu, tak není dobré si to rozmyslet.
• Pokud koně něco zajímá (a není přitom nějak ohrožen), nikdy ho za to netrestejte! Většina věcí nějaký ten testovací hryzanec, jestli to náhodou není k jídlu, přežije. Vždy je lepší, když koně nové věci zajímají, než když se jich leká.
• Co jde pryč, není nebezpečné... nebo se toho koně aspoň bojí méně. Někteří začnou utíkající věci třeba i pronásledovat.
• Strašáka jde taky použít pro ovládání koně. Jak ty potvory zjistí, že jim to vlastně nic neudělá, začnou na to kašlat.
• Když se „nebezpečná věc“ nehýbe, je alternativou nechat koně přijít jen tak daleko, jak si zrovna věří a po chvilce mu říct, ať jde pryč. Pak zkuste přijít třeba o krok blíž a celý postup opakovat. Někdy to chce dost času.
• Tvořivost a hravost je téměř nutnost. Možností je nekonečno, tak proč zůstávat u pár ohraných cviků, které za chvíli nebudou bavit ani vás ani koně.
• Snažte se čerpat z co nejvíc možných zdrojů a od co nejvíc trenérů. Uvažujte, proč si navzájem třeba i někdy protiřečí, jaké mají pro svá tvrzení důvody, aniž byste jednoho zavrhovali prostě proto, že toho druhého znáte déle. Čím větší zásobu postupů, názorů, zkušeností a rad budete mít, tím lépe se pak budete schopni rozhodovat sami. Jen vaše zkušenosti vám řeknou, co je pro vás nejlepší.
• ...
• Dát koni klid ve správnou chvíli je lepší odměna než kýbl mrkve.
• Jo, a zajděte si někdy aspoň jako diváci třeba na kurz Honzy Bláhy. Hemžení účastníků je mnohdy dobrý odstrašující příklad, ale když si nějakého koně vezme Bláha, stojí za to se probudit a dobře sledovat! Fakt to chce někoho dobrýho aspoň vidět, i když to nemusí být ani zrovna Velký bláha! Mějte ale stále na paměti, že když někdo takový švihne bičem, tak ví naprosto přesně, proč to dělá!

Komunikace není všelék

Přirozená komunikace není všelék na vaše nedostatky! Ty se mnohdy projeví naopak ještě víc. Pokud jste od přírody neprůbojní, submisivní, nedůslední, netrpěliví nebo třeba naopak přehnaně agresivní, asi budete mít stejně problém.

Ne každého to musí bavit a že se někdo neoznačuje za horsemana a komunikačního boha ještě neznamená, že s koňmi neumí zacházet, nebo se k nim chová špatně. Celý tento "komunikační" směr dost staví na sestavení určitých návodů do nějakého více či méně propracovaného systému, který je pak prodán jako návod pro méně zkušené a tápající jedince, kteří jsou pak navíc rádi, že patří k nějaké děsně hodné a dobré skupině. Samozřejmě je dobře, že se ty informace dostanou k širokému okruhu zájemců, ale nesmí se to brát příliš fanaticky.

Záleží na vás, co si představujete. Jestli si chcete jen sem tam vyjít do lesa na ohlávce, může být váš vztah s koněm podstatně volnější a kamarádštější než pokud je vaším cílem předvádět se na show, kde kůň musí okamžitě poslechnout na téměř neznatelný povel. Rozhodně to ale neznamená, že vše půjde samo jen proto, že místo kusu železa do huby nasadíte koni provazovou ohlávku.

Chce to čas a trpělivost

Pokud nemáte dost času nebo trpělivosti, raději to ani nezkoušejte. Lepší bude si najít jinou zábavu a koně nechte plavat.

Naučit se zacházet s koňmi trvá roky a člověk se nikdy nepřestane učit. To samozřejmě obnáší řadu chyb a omylů, které si mnohdy uvědomíte až za delší dobu. Každý kůň je jedinečná osobnost, budování vztahu s ním je na dlouhou dobu a netrpělivost může dosažený pokrok rychle vynulovat. Navíc budovat pořádný vztah s nějakým školním koněm téměř nejde. Pokud se vám ale podaří vybudovat ve vašem koni zároveň důvěru a respekt, půjde vám mnoho věcí rychleji a snáz.

Takový klasický případ - nakládání do vozíku. Nejčastějšími problémy je strach koně z vozíku a nerespektování nakládajícího. Pokud vynecháme různé lopaty a tahání koně dovnitř přes kladku, často používaná metoda je znepříjemnit koni pobyt mimo vozík prací a dávat mu pauzu stále blíž k vozíku, až zjistí, že je mu vlastně uvnitř nejlíp. Když se to dělá dobře, je tento postup poměrně rychlý, nestresující a účinný, nicméně podle mě trochu jednoúčelový. Tím neříkám, že špatný.

Pokud máte vyřešený respekt a důvěru, pravděpodobně nebude nakládání problém vůbec, stejně jako mnoho dalších věcí.

Práce ze země, jízda a závody jsou různé věci

Že okolo vás kůň bezchybně běhá ve volnosti na louce rozhodně automaticky neznamená, že taky bude bezchybně spolupracovat pod sedlem v lese a už vůbec ne automaticky vyhrávat na závodech. Může vám to pomoct, principy jsou všude stejné, ale každou věc chce trénovat samostatně a pokud chcete na závody, raději než prohánění koně po kruhovce věnujte váš čas tréninku prvků na jízdárně. A to s vybavením, jaké je požadované na závodech.

Pár slov na závěr

Tak, a teď bych se tím ještě sám mohl začít řídit... Jinými slovy, snaha by byla, ale zdaleka ne vždy mě to vyjde, takže si pak poměrně často pár dnů nadávám do debilů. Jinak to ale nejspíš nejde. Prostě a jednoduše, většinou sem přidám něco ve chvíli, kdy se nejdřív pěkně spálím. Samozřejmě zdaleka ne všechno je z mé hlavy. Ale všechno je prakticky ověřeno! :D

Tyto smrtelně vážné stránky vytvořil a spravuje ZY, zástupce Aštara Šerana na zemi! Jestli nemáš rád sušenky, tak sem nelez!