Co je přirozená komunikace s koněm

Z celé přirozené komunikace s koněm je nejpřirozenější dobře mířený kopanec ve správnou chvíli.

Neodpustím si malý úvod

„Přirozená komunikace“. Moc pěkný termín, že? Takový trochu reklamní slogan, nemyslíte? Co je přirozeného na tom, že chceme po svém salámu, aby se s námi kamarádil a navíc nás ještě vesele nosil na zádech? A vidíte jakou má na toho chudáčka zjevně přirozenou oranžovou tyčku?!

No, upřímně, ty šaškárny ze země a ježdění na ohlávkách bez sedla jsou úplně stejně přirozené jako šporny a páka. Navíc lidi jsou schopní udělat nezáživný dril z čehokoli a různé komunikační hry nejsou výjimkou. Ovšem pokud si chce někdo opravdu hrát, otevírají se tu dveře do zcela jiného světa. Koně myslí úplně jinak než my lidi. V pochopení tohoto rozdílu a v přijetí koně jako myslícího a cítícího sociálního tvora spočívá právě ona přirozenost.

Trošku jinak je to s termínem „nenásilný výcvik“. Oproti některým metodám krocení koní jsou současné populární „komunikační“ alternativy opravdu sakra rozdíl. Záleží sice trochu na definici násilí, nicméně se musíte stejně smířit s tím, že svého čtyřnohého miláčka budete mnohdy nutit do něčeho, z čeho zrovna nadšený nebude. Podle mě je sice možné dělat tak, aby koně práce do určité míry bavila, ale se zvyšujícím se stupněm výcviku je to sakra těžké.

Na závěr úvodu ještě dodám, že i když tu už většina těch nových a převratných technik dávno v nějaké formě byla a zdaleka ne každý se vše snažil vyřešit větším rozmachem lopaty, málokdy se toho všeho sešlo u jednoho člověka tolik, jako se dnes snaží někteří lidi prodat miliónům zájemců. I když to někteří s tím byznysem trochu přehání, nepřijde mi to jako zas tak velký zločin.

Úplný základ

Takže o co tu de? Základem je chovat se ke koni tak, abychom ho při výcviku co nejmíň stresovali. I když jsou tyto metody ve srovnání s některými vybranými opravdu nesmírné zlepšení, jejich nenásilnost má i tak jisté limity. I to, že necháte koně běhat v kruhu, dokud mu nedojde, že by taky mohl takhle chcípnout, je jistá forma násilí. Ovšem tady dojde k tomu, že sám kůň začne uvažovat, jak tento stav změnit, na rozdíl od způsobů, kdy je díky fyzickým trestům stresován a jeho jediným cílem je přežít. Až do chvíle, kdy svůj boj o život prostě vzdá. Ne, opravdu si nemyslím, že až doteď všichni koně jen tyranizovali, ale různé jediné správné metody se najdou dodnes.

Z některých knih ovšem není až tak na první pohled zřejmé, že pokud se vás koníček snaží zašlapat do země, musíte mu to přinejmenším stejně razantně rozmluvit. Tomu se říká respekt. Plyne to jednoduše z toho, že když už vás kůň přestane považovat za nepřítele, pokud se tedy rovnou nerozhodne bojovat, zkusí si vás někam zařadit. A co by to bylo za blbce, kdyby se dobrovolně zařadil pod nějakou slabou dementní hroudu masa? Když mu ovšem dostatečně dobře vysvětlíte, že se mýlil, jste na dobré cestě k tomu, aby vás začal brát jako svého vůdce, což už je pro něj, pomineme-li fakt rozdílného druhu, poměrně přirozené. Stejně tak je ale pro něj přirozené si vás čas od času znovu otestovat, jestli na to stále máte.

Otázkou je přiměřenost vaší reakce. Zatím co někdy může znamenat dotyk koně projev náklonnosti, jindy může prakticky ten samy značit počátky nerespektování vašeho osobního prostoru. Samozřejmě ani příliš silné projevy lásky k vám nemusí být od takto silných tvorů zrovna příjemné (třeba takový hřebec na zádech), a tak není na škodu je držet v určitých mezích, ale vypálit ve chvíli něžného šťouchnutí hlavou hned plnou silou pěstí do nosu taky nemusí být nejlepší řešení. Zato při namáčknutí na zeď se může rozmach kolena docela hodit. Pořád ale musíte vážit, jestli to na daného jedince nebude v danou chvíli moc, aby nepřešel do sebeobrany, i když to musí být zároveň dost, aby to už nezkoušel.

Prostě, už takhle primitivní věci jsou děsná věda a chce to co nejrychleji nabrat co nejvíc zkušeností, nejlépe pod dozorem někoho zkušenějšího a knihy můžou sloužit spíš jen jako inspirace. Tenhle styl práce vyžaduje velkou trpělivost a snahu o porozumění, v jakém rozpoložení se váš kůň nachází a co po něm zrovna můžete chtít. Na druhou stranu je potřeba směřovat k nějakému cíli a nenechat vašeho miláčka, aby ovládal on vás. Stejně tak když po něm chcete něco, co už dřív mnohokrát bezchybně prováděl, trvejte si na tom. Ani tohle ovšem nemusí platit úplně vždy. Úplně nejdůležitější je zůstat za každých okolností co nejvíc v klidu a s prací skončit ve chvíli, kdy to koně ještě baví a nebo je aspoň klidný a v pohodě.

No, a jelikož je většina lidí netrpělivých a nervních (já se to horko těžko odnaučuju), nebo naopak příliš přejemnělých (kupodivu i toho se snažím zbavit), dopadá to pak všelijak. Zkrátka, přirozená komunikace není všelék na vaše nedostatky. Ty se tu projeví naopak ještě víc!

Dvě malé poznámky

Často to vypadá, jako že si lidé neuvědomují, že vůbec nezáleží na tom, jestli sednou na koníčka jen s provazovou ohlávkou nebo naopak s plnou výstrojí, pákou a ostruhami. Přirozená komunikace nejsou věci, které používáte, ale jen a pouze způsob, jakým je používáte!

Stejně tak ne každému hned dojde, že prohánění koně ve volnosti po kruhovce samo o sobě nezaručuje vyhrávání soutěží. Pokud s koněm plánujete něco víc než jen vyjížďky do lesa, bude to stále hodně práce!

Ještě něco?

Na těchto stránkách nebudu rozebírat jednotlivé techniky do detailů. To si z hlediska množství svých zkušeností zatím prostě nemůžu dovolit. Pouze jsem tak nějak cítil potřebu se spíš obecně vyjádřit k nejznámějším koňákům z tohoto oboru a srovnat jejich metody pro případné zájemce. Nicméně nějaké ty zkušenosti už přece jen snad mám, a tak se s nimi jako správný exhibicionista nebudu tajit, že…

Tyto smrtelně vážné stránky vytvořil a spravuje ZY, zástupce Aštara Šerana na zemi! Jestli nemáš rád sušenky, tak sem nelez!