Toplist
*
ZY   O autorovi   Koně   Galerie   Časopis   Obchod 
<- ------- ->
*
 

Jak začít jezdit

Asi málokdo si aspoň jednou nepředstavoval, jak se někde prohání na hřbetě koně. Zůstat jen u představ ale některým nestačí...


Snad vás neodradím, ale...

Ještě jste neseděli na koni, ale vaším největším snem je cválat po poli do zapadajícího slunce na věrném oři, který pro vás třeba i položí život? Tak na to rači zapomeňte. Aspoň na nějakou chvíli, protože tenhle sen vyžaduje víc než jen zaplatit si vyjížďku v nějaké turistické jízdárně. Koně jsou schopni dát opravdu hodně, přátelství těchto velkých tvorů je něco úžasného a nemůžu než doporučit to aspoň zkusit, ale oni nic nedají zadarmo. Tenhle koníček je náročný prakticky po všech stránkách: fyzicky, psychicky, finančně a časově.

I když si někdo může myslet, že se na koníčkovi člověk jen fláká, je tahle zábava opravdu sport, a tudíž vyžaduje i nějakou tu fyzickou aktivitu. Úplně ze všeho je nejdůležitější obratnost a s ní spojená rovnováha, ale ani nějaký ten sval není mnohdy na škodu. Zvlášť ze začátku vás budou bolet hlavně takové, o jakých mnohdy ani nevíte, že je máte.

Krom toho jsou koně mistři v rozpoznávání vaší nálady. Pokud ji rovnou sami nepřejímají, což je třeba u vzteku dost nebezpečné, pak toho často dovedou skvěle využít. Když třeba zjistí, že z nich naštvaný jezdec sleze a nechá je být, budou dělat vše pro to, aby ho co nejvíc vytočili.

Pominu-li různé oddíly, vhodné možná tak pro děcka, tak pokud nemáte extrémní štěstí, je tato zábava navíc taky dost drahá. Najdou se i výjimky, ale jedna hodina s dobrým trenérem přijde i s půjčením koně aspoň tak na 300 Kč a šetření se většinou moc nevyplácí. Snadno pochycené zlozvyky se těžko odnaučují, takže je mnohem lepší je vůbec nechytnout. Krom jiných veselostí s tím spojených s financemi moc nepomůže ani vlastní koník. Nejen že samotné zvířete vyjde podle štěstí a kvality od pár tisíc po pár set tisíc, navíc je potřeba pořídit i výstroj a jeho ustájení není s třemi až osmi tisíci na měsíc taky zanedbatelná částka. Navíc tu je ještě kovář a veterinář.

Ze všeho nejvíc je však potřeba čas. Říká se, že aby člověk přestal být začátečník, musí v průměru odjezdit takových 300 hodin, což při většinou dost nereálné hodině na den vyjde zhruba na rok. Ke každé hodině se navíc ještě musí připočíst doba na přípravu a obstarání koně, stejně jako cesta do stáje a zpět. A to vůbec nemluvím o nějakém výcviku zvířete a navazování bližšího vztahu s nějakým konkrétním jedincem!

Pokus o pár rad

Tak, ještě jsem vás neodradil? Dobře, jak tedy začít jezdit? Rozhodně si neberte příklad ze ! Nejlepší je samozřejmě narodit se v rodině starého koňáka, který vás posadí na koně před sebe už druhý den vašeho pobytu na světě, ale takové štěstí má jen málokdo. Prostě, čím dřív začnete, tím líp. Ale začít můžete samozřejmě kdykoli – já začal ve dvaceti. Společně se svou máti.

Záleží na tom, co od ježdění zhruba očekáváte. Pokud se vidíte někde na závodech, budou vaše požadavky nejspíš vyšší, než u člověka, co si chce jen sem tam vyrazit do přírody. Nicméně každý by se měl snažit jezdit co nejlépe už jen proto, že vás nese jiný živý tvor, kterému je naprosto ukradené, že vám vaše jezdecké schopnosti stačí, když mu taháte za hubu a mlátíte do hřbetu při každém kroku.

Nejdůležitější je vybrat si dobrou jízdárnu s dobrým trenérem. Dobrá jízdárna se pozná především podle koní, ze kterých nelezou žebra a v boxech nestojí po kolena v hnoji. Samozřejmě není možné udržet všechny koně dokonale čisté a bobky z nich padají celkem rychle, ale mělo by to být v určitých mezích. Dále je nesmírně užitečné, když vás po patřičné instruktáži nechají pod dozorem koně vyčistit a nasedlat. Ne že by to byla jejich lenost, ale lépe se tak seznámíte s daným zvířetem, v ideálním případě se zbavíte aspoň části případného strachu a v neposlední řadě... jak se chcete učit na koni jezdit, když na něj neumíte ani hodit sedlo? Později není na škodu ani aspoň si vyzkoušet starání se o koně včetně vodění na pastvu, čištění boxu, krmení a prakticky všeho souvisejícího. I když to není nutné, prostě to ke koním patří a pokud to s nimi myslíte vážně, určitě vám to něco dá.

Je dost možné že první chvíle na koni si odbudete kroužením na špagátě okolo trenéra, aniž by vám svěřili do rukou otěže. To proto abyste se mohli soustředit na pohyb koně a lépe našli rovnováhu. Jinak totiž hrozí, že toho bude na vás moc a budete koni nepřiměřeně casnovat za hubu, což si snad dovedete představit, jak může být příjemné.

Ohledně výběru trenéra toho řeknu snad ještě míň. Důležité prostě je, aby vám vyhovoval. Správný trenér umí nadávkovat požadované aktivity tak, aby toho na vás nebylo moc, ale zároveň vás bude tlačit pořád dál a i když vás třeba sem tam pochválí, nikdy nebude tvrdit, jak jste dokonalí jezdci. Osobně preferuji, když je mi ochoten vysvětlit i proč a ne jen jak mám něco dělat. Velice užitečné jsou taky individuální hodiny, kdy se trenér věnuje pouze vám. Bude to nejspíš dražší, ale samozřejmě taky účinnější.

Na závěr ještě všem doporučím knihu Horsta Sterna, Jak si vysloužit ostruhy. Mnohem rozsáhlejší a ucelenější čtení pro začátečníky i pokročilé.

 


Tyto smrtelně vážné stránky vytvořil a spravuje ZY, zástupce Aštara Šerana na zemi! Jestli nemáš rád sušenky, tak sem nelez!